Dálnice do Vídně

Vídeňská-Brünnerstrasse

Za půl roku bude zprovozněn poslední úsek dálnice A5, z Vídně na sever k Mikulovu. Tedy rakouské části dálnice Vídeň – Brno. Sice co do šířky poloviční (jen 5 km), ale veden již v definitivní trase. Což znamená, že dálnice Brno-Vídeň bude v její rakouské části v podstatě hotová. Nebude nutné absolvovat hrůzostrašný průjezd Drasenhofenem, pověstnou soutěskou smrti. Chřadnoucí domky podél této staré trasy se jistě opět nadechnou. I přes krkolomný Drasenhofenský slalom, byla tato trasa frekventovaná. Vedla po prastaré přirozené trajektorii sever-jih, a to již od nejstaršího dávnověku.  Byla suchou alternativou Jantarové stezky, příbřežní trasy po březích Moravy, která ale často nebyla použitelná pro rozbahněný terén nebo povodni. Vedla tudy zřejmě už mnohem dříve, kdy ještě jantar zhola nikoho nezajímal, o čemž svědčí stálé srovnávání a relace mezi dvěma Venušemi: Věstonickou a Willendorfskou. Nutno dodat, že určitá část tranzitujících doteď raději volila delší, ale bezkolizní trasu přes Bratislavu a k Vídni z východu.

Od října tedy bude Brünnerstrasse v podstatě hotová. Byť jejích 23 kilometrů na moravské straně a 5 kilometrů na rakouské straně nebude mít ještě pár let celé čtyři pruhy. Podstatné je, že už nepovede intravilánem žádné obce a nebude tedy nutné omezení rychlosti.  Nejnižší rychlost pro osobní automobily v tomto úseku bude 90 km. S ohledem na celkovou délku 127,1 km (respektive 122 km)[1] se jedná o zanedbatelnou vzdálenost a jen o málo delší jízdní dobu.

Přínos říjnového dokončení dálnice je jednoznačný. Jisto jistě rychlejší, volnější, kratší a patrně i bezpečnější oproti dnešnímu stavu bude trasa Brno, Pohořelice, Mikulov Mistelbach, Vídeň. Bude volena všemi, včetně polských nebo dánských tranzitérů. Následným dokončením úseku Pohořelice-státní hranice se promění v plnokrevnou dálnici, pokud jde o intenzitu a volbu jízdy. Délka jízdy mezi Brnem a Vídní se (již na podzim) zkrátí i při předpisové jízdě lehce nad jednu hodinu. Jízdní řády nepochybně upraví i autobusy všech společností. Cestovní doba autobusem Brno-Vídeň klesne citelně pod 2 hodiny. V tomto čase bude možné dorazit i na letiště Schwechat.

I přes větší frekventovanost bude na dálnici Brno-Vídeň o poznání méně hustý provoz nežli mezi Brnem a Prahou. To spolu s nesrovnatelně menší pravděpodobností náledí a sněžných kalamit, a z toho plynoucí hrozby hromadných kolizí, bude činit tuto trasu neskonale komfortnější, rychlejší a příznivější.

Tomuto stavu vychází v ústrety též změna na letišti Schwechat. Letiště nově umožňuje provoz dříve odmítaných nízkonákladových společností. Nějakou dobu sice ještě přetrvá příklon cestujících z jihu, východu a středu Moravy k pražskému letišti Václava Havla, ale bude slábnout. Je to pochopitelné. Cestující se lépe cítí v místě, kde rozumí jazyku a nemusí se obávat neznámého prostředí na odletovém letišti v cizím státě. O české společnosti to platí zvlášť. Letiště Schwechat ve Vídni se v tomto směru ovšem stále více snaží a vychází česky mluvící klientele stále více vstříc. Časem však vejde do všeobecného povědomí přátelské a provozně přehledné prostředí na vídeňském letišti. Většina cestujících poté pravděpodobně upřednostní kratší dojezdovou vzdálenost k letišti Schwechat oproti Ruzyni. Cesta k vídeňskému letišti bude zároveň bezpečnější nežli jízda po dálnici D1. Tam nebudou hrozit žádné fatální kalamity a tragédie jako na úseku 98-104 km jižně od Humpolce, na drsné Vysočině. Dá se s naprostou jistotou předpokládat, že většina klientely upřednostní letiště Schwechat. K dobru budou míti více jak hodinu cestovní doby a o 40% větší nabídku spojů.

Zlepšení spojení nepochybně prospěje hospodářské spolupráci mezi Rakouskem a ČR, mezi oběma velkými městy zejména. Bude ovšem ku prospěchu i kulturní komunikaci a lepšímu porozumění sousedů.

K uzavření tématu v této stati zbývá jen dodat, že často zmiňovaná „alternativa“ spojení mezi Brnem a Vídní v trase přes Břeclav, a to napojením na dálnici D2 v bodě exitu 48 a dále napojení spojnicí v trase ReintalGrosskrut. Jenže tato trasa nejen že je o 11 kilometrů delší, pak především na rakouské straně byl o úsek Reintal-Grosskrut nejen že žádný zájem, ale dokonce proti němu značný odpor. Přitom je nezbytné poznamenat, že tento zhruba 25 kilometrový úsek s sebou nese stejné obtíže s dotekem chráněných území ale i klidových areálů sídel, stejně jako chybějící úsek Pohořelice-Mikulov.

Měli by se možná zaradovat lidé v Letňanech hrozící se chystaného letiště, protože úbytek více jak 2,5 milionové klientely se do těchto kalkulací nemůže nepromítnout.

[1]Délka dálničního spojení je dána de facto a ne de iure, podle administrativního vymezení.  Zahrnuje vnitroměstský dálniční přivaděč Heršpice-Modřice, dálnici D52 a rakouskou dálnici A5 od místa doteku s podunajskou levobřežní městskou dálnicí.

Jan Sapák

Jedna odpověď na “Dálnice do Vídně”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *